Tony´s blog :o)

Když vás napadne nějaký vhodný název, tak mi ho napište prosím do kontářů :)

Slunce klidně zapadá,
a já stále více propadám teď zármutku.
Tma kraj zvolna napadá,
a já zase utápím se ve svém smutku.
Hned vzala si mě samota,
když jsi navždy odešla,
a mučí duši mou.
Duši, do které jsi světlo dala,
tvá nemoc si ho však ráda vzala,
a srdce, o které jsi pečovala,
v bolesti jsi zanechala,
byla si mojí jedinou.
Když jsi navždy odešla,
žal se stal mým pánem,
má láska k tobě nepřešla,
vzlyká nad ztraceným rájem.
A slunce dávno zapadlo,
tak jako každý den,
a mě i dnes napadlo,
proč tu ještě jsem.

Když vás napadne nějaký vhodný název, tak mi ho napište prosím do kontářů :)

Hory smutku v tvé mysli skryty,
Šrámy zklamání ve tvém srdci vryty.
Horké potoky slz, co po tváři tečou,
Vteřiny čekání, co pomalu se vlečou.
Bezmoc, kterou nikdo nepochopí,
Bolest, kterou ani štěstí nepotopí.
Krvavé stopy, na stěnách visící,
Sevřené ruce, k bohu se modlící.
Naděj pohřbená v jedné větě,
Nespravedlnost přetrvávající na tomto světě.
Řádky vryté do kamene života,
Přetrvávající strach a samota.
Boj, ve kterém nikdo nevyhraje
Hra, kterou nikdo do konce nedohraje.
Vírá, co v nenávratnu se ztratila,
Cesta žití, co o pár let se zkrátila.
Dýka zabodnutá v zádech tvých,
Smutná tvář, kterou kryje smích.
Oči, jenž smutně se do okolí dívají,
Hlasy, co v noci něco do uší šeptají.
Spousta známých, co se soucitem čekají,
Spousta chytrých hlav, které východisko hledají.
Velký nepřítel, kterého málokdo přemůže,
Leukémie, nemoc, s kterou zatím člověk skoro nic nezmůže.

Kdyby vás napadl nějaký název, tak mi ho prosím napište do komentářů :)


Šeptal bych ti ta nejkrásnější slova,
pořád dokolečka a znova.
Šeptal bych ti je z lásky,
pořád dokolečka a bez nadsázky.
Šeptal bych ti, co mé srdíčko cítí,
co má rádo, jak se vznítí.
Šeptal bych, jak tě mám rád,
a nejen jako kamarád.
Šeptal bych ti: miluji tě,
lásko má, já chci tě!

Kdyby vás napadl nějaký název, tak mi ho prosím napište do komentářů :)

Láska je cit,
pro který stojí za to žít.
Láska je cesta,
která Ti šeptá kam jít.
Láska je růže,
co Ti tak krásně voní.
Láska je štěstí,
které si každý chrání.
Láska je Slunce,
co Tě v srdci tak hřeje.
Láska je pocit,
který si každý moc přeje.
Láska je sen,
který chci s Tebou snít.
Láska jsi Ty
a s Tebou chci být.
Ty jsi ta růže,
co mi tak vonní,
taky ten sen,
který mě budí.
Ty jsi to Slunce,
co mě tak hřeje,
také ta cesta,
která mi šeptá,
kam s Tebou ruku v ruce jít.

Napadá vás nějaký název? Jestli jo, tak mi to napište do komentářů prosím :)

Jsi mé sluníčko,
můj tajný sen,
moje hvězda na nebi,
můj šťastný den.
Jsi má vášeň,
moje touha.
Mé srdíčko doufá.
Doufá ve věčnou lásku Tvoji,
slzy se mi v očích rojí.
Moc mi chybíš,
stýská se mi.
Tolik nocí…
Zima je mi.
Nikdo mě tu nezahřeje,
neřekne mi: mám Tě ráda.
Co nadělám, když tu nejsi,
už slyším: chci tě, jako kamaráda.

Co toto slovo prosté,
co vlastně znamená?
Není to nic podstatného
a můžou to být i ramena.
Krása je třeba jitřenka,
která ráno vstává.
Krása je i sluníčko,
co přes den na nás mává.
Krásný je západ slunce,
při kterém červánky jsou.
Růžové obláčky
co se nebem nesou.
Krása není důležitá,
když je na ni někdo sám.
Krása je krásná,
když tu někoho mám.
Ptáčkové v lese zpívají,
věc co se krásně poslouchá.
V přírodě procházka,
není nikdy dost podlouhlá.
Krásní jsou i lidé,
někteří jen napohled.
S takovými je i minuta dlouhá,
lepší je vždy na dohled.
Krásní lidé uvnitř,
ty opravdovou cenu mají.
Na první pohled nevýrazní,
ale celé srdce ti dají.
Krása je něco nepopsatelného,
cit pro ni je dar.
Ty ho milá máš,
tak ať nepřijde na zmar.

Zeptej se slunce, proč svítí a hřeje
A dokáže donutit žít
Po jeho západu zní otázka " Kde je?"
V jeho paprscích chce každý být
Zeptej se větru, jak dokáže hladit
A být vánkem laskavým
Kdo propadl lásce, tak verše mu šeptá
Stává se kritikem nestranným
Zeptej se vody, proč svým objetím
Hořící srdce ochladí
Svým proudem odnáší smutek i slzy
Kdo se jí odevzdá, toho nezradí
Ale prosím, neptej se
Proč Tě tolik miluji
Tolik slov na světě není
S Tebou čas utíká podstatně rychleji
Bez Tebe zbývá mi jen snění

V temné noci půlnoční píši tyto řádky.
Komu? Přece tobě do tvých křehkých snů.
Přemýšlím, proč už nevěřím na pohádky,
na šťastné úsměvy, lásku, plno krásných dnů.
Život, už dávno strhnul mi z očí brýle mámení.
jak viděl jsem růžově svět a věřil v dobré konce.
však přesto city patřící jen tobě se nikdy nezmění.
i když budu v temnotě tápat a piáno v tichu rozezvučí tón Cé.
Co honí se v tvých myšlenkách, ve snových sítích pavučin?
kampak pluješ, směřuješ a kde si přeješ být?
ať budeš kdekoliv, nezapomenu, za to ti svým životem ručím.
a jedinou šťastnou myšlenku na tebe si nenechám vzít.
Žít, co to slovo vlastně znamená, ne jen přežívat.
Prožívat každičký okamžik, jako by už byl tím posledním.
Žít, nejde přece jen o to se bavit a stále si užívat.
snít a zahřát své srdce sluncem v tom čase poledním.
Však dopadá na mě tíseň a víra v srdci mi skomírá.
že třeba jednou se naše těla i duše v jedno spojí.
naděje v lepší zítřky a naplnění života pomalu umírá.
Přesto neuhasla a plamínek síly je připraven k boji.
Nevzdávám se.
smysl života nezahodím jako list popsaného papíru.
Nepoddám se.
budu v sobě pěstovat jak rostlinku svou víru.
Jednoho dne budeme tváří v tvář spolu.
beze slov cítit bezednou něhu.
jak dva lístky držet se na jednom pevném stvolu.
starosti roztají jak zbytek sněhu.
Prosím jen neutíkej a bojuj do posledního okamžiku.
opatruj v sobě klíč k našemu štěstí.
své trápení nevnímej a věř že vše se změní v mžiku.
navždy budu tvůj bez přetvářek či lstí.

Jsi jako hvězda,
Co na nočním nebi září.
Jsi jako vítr,
Co pohladí mě po tváři.
Jsi jako slunce,
Co srdce mé paprsky pohladí.
Jsi jako řeka,
Co tajemství mé nevyzradí.
Jsi jako nádherný sen,
Co bych tak rád s Tebou prožil.
Jsi jako mýdlová bublina,
Co ve svých dlaních jsem stvořil.
Jsi můj svět,
Co naplňuje mě štěstím.
Jsi jako louka,
Co tak krásně voní kvítím
Jsi to jediné,
na čem mi opravdu záleží.
Tak už se prosím netrap
a žij, protože život dál běží.

Až jednou sklopím zrak k zemi
a tiše řeknu… smutno je mi,
až zoufale se budu ptát,
čeho si mám vážit a čeho litovat
snad potom přijdeš ty, kterou dobře znám,
a pomůžeš mi zničit žal, co v sobě mám.
Já chtěl bych být alespoň jedenkrát vítězem,
však teď po tváři mi slzy plynou,
pláču, jako bych byl malým dítětem.
Když se můj dech zachvěje,
snad pak přijdeš Ty, má naděje,
na oči mi dýchneš sladké sny,
vždyť naděje umírá poslední.
Snad pomůžeš mi lásku znát,
pomůžeš mi chápat svět,
naučíš mě štěstí rozdávat a rozumět.
Až zklame mě můj sen,
a nevrátí se již,
pak snad přijdeš Ty a řekneš jen:
"My to překonáme, uvidíš"
 

Znám kraj, co nezná pláč,
kde za děkuji přijde "nemáš zač".
Je to pohádková země snů,
nikdy nekončící rok šťastných dnů.
Do tohoto kraje rád utíkám,
vždy když bolest v srdci mám.
Jsem snílek - to moc dobře vím,
často i v životě hodně sním.
Rány mě pak více bolí,
trvá dlouho, než se zahojí.
To je tenhle krutý svět,
zraní tě a to se nadá vrátit zpět!