Až jednou sklopím zrak k zemi
a tiše řeknu… smutno je mi,
až zoufale se budu ptát,
čeho si mám vážit a čeho litovat
snad potom přijdeš ty, kterou dobře znám,
a pomůžeš mi zničit žal, co v sobě mám.
Já chtěl bych být alespoň jedenkrát vítězem,
však teď po tváři mi slzy plynou,
pláču, jako bych byl malým dítětem.
Když se můj dech zachvěje,
snad pak přijdeš Ty, má naděje,
na oči mi dýchneš sladké sny,
vždyť naděje umírá poslední.
Snad pomůžeš mi lásku znát,
pomůžeš mi chápat svět,
naučíš mě štěstí rozdávat a rozumět.
Až zklame mě můj sen,
a nevrátí se již,
pak snad přijdeš Ty a řekneš jen:
"My to překonáme, uvidíš"